Kuchyňské nádobí, hrnce, pánve, pekáče, talíře a příbory Plzeňský kraj

Něco o nádobí

Vaření a výběr náčiní k němu je pro mnohé banalita, jelikož ale dnes existuje nepřeberné množství materiálů, druhů nádobí i pomůcek k vaření, může být výběr vhodného nádobí a náčiní velmi obtížný, proto je dobré předem promyslet i účely, ke kterým budete nádobí používat.
Chcete aby Vám dlouho vydrželo? Chcete aby bylo levné? Nebo dokonce obojí? Nebo Vám nevadí připlatit si či chcete něco zcela obyčejného? Toužíte po luxusu?
Díky pár radám a tipům se může stát jakékoliv vaření potěšením. Mnohé zaručené rady či tipy znaly už naše prababičky, některé jsou dané trendy či novinkami. Tak jako tak Vám mohou ušetřit nervy, pohodu nebo peníze.

Kuchyňské nádobí na vaření je součástí snad každé domácnosti. Pro moderní vaření se nejlépe hodí hrnce, kastroly a pánve z nepřilnavých povrchů, tzv PTFE. Jedním z nich je například teflon.

Tento pojem se sice vžil pro označení lehkého nádobí s nepřilnavým povrchem, je nutno ale podotknout, že je pouze označením jednoho typu nepřilnavého povrchu. Nechceme-li používat velké množství tuku, je nádobí s PTFE (laicky teflonové) skvělou volbou. Vše má ale své mouchy. Není „teflon“ jako „teflon“. Kvalita produktů s PTFE (či teflonu) se velmi liší.
Každý takovýto povrch má kratší životnost než u ostatního nádobí, po čase dochází k odlupování povrchové vrstvy, nádobí je díky tomu ošklivé, ale také ztrácí nepřilnavost. Eliminovat opotřebení teflonového nádobí lze velmi snadno. Pokud nebudete toto nádobí dávat do myčky, vyvarujete se ostrých předmětů a nebudete jej drhnout ostrými kartáči nebo drátěnkami, vydrží Vám mnohem déle. Nikdy na takovém povrchu nic nekrájejte nožem, používejte dřevěné nebo plastové naběračky a vařečky, nikdy ne vidličku, tím byste toto nádobí mohli velmi rychle poničit.

Tradiční klasikou, která se jeví zastarale, avšak má i mnoho výhod je nádobí smaltované. Vydrží poměrně dlouho a dobře a snadno se udržuje. Případné odloupnutí smaltu, které se děje až po letech nebo při pádu, nebrání dalšímu používání. Toto nádobí bývá vhodné i na indukční vařiče.
 

Litinové nádobí patří k těm levnějším. Litina obecně není tak nepřilnavá, jako PTFE, ale její nespornou výhodou je to, že časem na nepřilnavosti získává. Nevěříte? Zatímco PTFE se časem a používáním znehodnocuje a přilnavost se zvyšuje odlupováním povrchové vrstvy, u litiny je tomu naopak. Nádobí se zapéká, používání oleje a jeho zapékání do povrchu postupně nádobí činí méně přilnavým. Litinové nádobí je velice odolné a při správném používání vydrží desetiletí, navíc také dobře vede teplo, takže je šetrnější, co se týká spotřeby. Drobnou nevýhodu tohoto nádobí může být, pro někoho, jeho vyšší hmotnost.
 

Titanové nádobí je dražší, je ale v dnešní době celkem dost v módě. Vyznačuje se větší váhou i masivností, zároveň ale i nepřilnavostí. I přesto, že jeho povrch je odolnější, než u klasického lehčího nádobí s PTFE, doporučuje se nepoužívat na titanový povrch kovové či jinak ostré předměty. I přes vyšší odolnost nepochybně nádobí nožem poničíte. Jednou z výhod tohoto nádobí je pevnost, takže když Vám spadne, nepochybně se nerozbije. Možná Vám ale díky své poměrně vysoké váze rozbije dlaždice. Stejně jako litinové nádobí má dobrou vodivost a šetří tak energie.
 

Měděné nádobí také patří k těm nejdražším. Je v podstatě jedním z nejluxusnějšího druhů nádobí a má řadu výhod. Jednou z nich je estetičnost, druhou pak také, žedíky výborné vodivosti tepla šetří energii.

Keramické nádobí nepatří k nejlevnějším. Další nevýhodou je také vysoká přilnavost povrchu a to v zvlášť pokud vaříte na elektrickém vařiči, keramické nádobí se totiž velmi rychle zahřeje a připálení je na světě. Při použití na plynovém sporáku není přilnavost nikterak vysoká, právě naopak.
Pokud budete jídlo v keramických hrncích a pánvích připravovat na nízký stupeň (tedy nízkou teplotu) získáte nejlepší vlastnosti keramiky, povrch bude jen velmi málo přilnavý. Keramické nádobí je vhodné především k vaření či smažení, dusit či restovat v něm je možné jen na nejnižší stupeň, protože se rychle rozpálí. Pokrmy, které jsou příliš husté, jako marmelády či husté omáčky je nutno stále míchat, jinak se připálí nebo je vařit na nízkou teplotu a pomalu. Keramické pečící mísy jsou skvělé, jelikož dobře vedou teplo, čímž se zkracuje doba pečení. Jednou z jejich mála nevýhod je křehkost.
O něco odolnější, ale i dražší, je pak kamenina.

Sklo ve formě jenských zapékacích misek je starou klasikou a dnes bohužel upadá. Jenské misky jistě neodolají pádu a proto jsou z hlediska křehkosti nevýhodné, mnohem výhodnější jsou kovové pekáče. I přesto bývaly v Česku zcela běžné a i dnes, pokud je zrovna nehodíte na zem, jsou fantastickou součástí zapékání a vydrží dlouho.

Co se týče plechů, jsou výhodnější materiály, které jsou odolnější a trvanlivější, jako je třeba nerez.
 

Plechy a pekáče
 

Nerezové plechy a pekáče jsou bohužel jedny z těch dražších, můžete v nich ale klidně jídlo i podávat, jelikož jsou pěkné. Nevýhodou je, že povrch je přilnavý. Celkem dobře se ale udržují, povrch je odolný a nerezivějící. Právě z nerezu se často dnes vyrábí tlakové hrnce, tento materiál je zkrátka velmi odolný. Plechy a pekáče z uhlíkové oceli jsou levnější, než ty nerezové a mají méně přilnavý povrch a jsou lehčí. Zásadní nevýhodou je ale jejich nesrovnatelně nižší životnost. Pokud se povrch naruší, může u něj dojít ke zrezivění. Plechy z eloxovaného hliníku jsou také nepřilnavé, ale dražší. Vyznačují se dobrou kvalitou.
 

Formy
 

Formy na pečení z keramiky jsou relativně drahé, snadno se rozbijí a je třeba je vysypat a vymazat, stejně jako formy kameninové či plechové.
Formy kameninové jsou tradiční a v historii se běžně používaly, i ony jsou dnes ale drahé, také jsou těžké a proto je s nimi horší manipulace a jsou snadno rozbitné.
Formy plechové jsou lehčí, rozbít se v podstatě nedají a jsou také o něco levnější. Ze všech těchto forem ale může být problém dostat ven upečený výrobek. Silikonové formy jsou poměrně nová záležitost, patří mezi jedny z nejvyhledávanějších a nejpraktičtějších. Nejsou nikterak drahé, není třeba je vyspávat ani vymazávat a pokud na ně nebudete používat například nůž, vydrží Vám velmi dlouho.
Silikonová forma je natolik pružná, že z ní bez problému dostanete upečený dortík či chleba ven za pár sekund. Drobnou nevýhodou je to, že jelikož je forma měkká, je třeba ji dávat naplněnou opatrněji do trouby a to zvláště, pokud pečete z řidšího těsta.

Servírovací nádobí
 

Porcelánové servírovací nádobí se hodí do myčky, je křehké a neodolné vůči pádu, ale krásné.

Plastové nádobí, jako talířky a misky jsou odolné vůči pádu, pokud jsou novější a nebo označeny logem myčky, pak jsou do ní vhodné. Misky či talířky ze starých plastů do myčky raději nedávejte, mohou se pokroutit. Takovéto nádobí je navíc levné. Pokud ale nejste zrovna milovníkem plastu, neshledáte je příliš estetickými.

Pokud je vám líto skleniček, které jste rozbili, nesmutněte a kupte si Duritky. Ano, tyto sklenice skutečně ještě existují. Sklenice Durit se bohužel vyrábí jen ve starém designu, který někomu může připadat nehezký a nemoderní, bohatě to ale vynahradí svou odolností.
 

Příbory
 

Výběr příboru není těžkou věcí, ale je u nich třeba zvážit množství i materiál, který je vhodný právě pro Vás. Dříve se často používal hliník, těmto dobám už odzvonilo a hliníkové příbory nejsou dnes už běžné. Je dobré vědět, že příbory s dřevěnou či plastovou rukojetí nejsou vhodné do myčky. Příbory s kovovou rukojetí (tedy celokovové) jsou pro myčku mnohem vhodnější.
Nejčastějším materiálem, který se používá je nerez, ten se dobře myje a dlouho vydrží. Při pořizování nádobí je vhodné promyslet, kolik příborů budete skutečně potřebovat a to dle toho, kolik lidí se u vás běžně, ale i příležitostně bude stravovat. Obvykle mají domácnosti asi dvě celé sady o třech stejných kusech, přičemž sada obsahuje čajovou lžičku, polévkovou lžíci, nůž a vidličku.

Kuchyňské náčiní, jako jsou naběračky se nejběžněji kupují kovové (nerezové) či plastové. Kovové vám vydrží nejdéle. I přesto, že plast, který se u takového náčiní používá, snáší vysoké teploty, odolnější je kovové náčiní. Pokud ale používáte nádobí s povrchy PTFE, je nutností pořídit si měkké plastové nebo dřevěné, neostré, náčiní. Dřevěné vařečky jsou klasikou, avšak nejsou vhodné do myčky.
 

Sporáky
 

Sklokeramická deska je krásná, estetická, když zrovna nevaříte, můžete na ni pokládat věci, tak jako na stůl, jednou z nevýhod je ale to, že je třeba ji kvalitně udržovat, aby zůstala krásná, což mnohdy není jednoduché. Pokud Vám uteče například mléko, musíte vařič (nebo ploténku) vypnout, nechat vychladnout a pak teprve očistit. Silnému zápachu se v tomto případě nevyhnete.

U plynového sporáku je toto jednodušší, jelikož pokrm, který utekl steče pod hořák a přímo se nepálí, takže lze dovařit a pohromu dát do pořádku až poté. U plynového sporáku ale máme na výběr větší množství povrchů. Všechny, až na nerez, se udržují poměrně snadno. Nerez je nutné udržovat pečlivěji a pravidelněji, aby byl stále pěkný. Všechny tyto povrchy mají ale jedno společné a to, že se nemají rády s noži, ostrými vidličkami či ostrými drátky na čištění. Při čištění není třeba dbát extrémní opatrnosti, jako u povrchů PTFE, ale je třeba si uvědomit, že každý materiál lze poškrábat. Například poškrábání u nerezu je dost viditelná vada na kráse vašeho sporáku.

Nejideálnější variantou se jeví sklokeramická deska s plynovými hořáky. Sklokeramická deska se fantasticky udržuje protože jídlo, které vám uteklo se nezapéká přímo do ní, jelikož jsou hořáky nad sklokeramickou deskou, takže deska nedosahuje tak vysoké teploty a jídlo, které na ni upadne se zkrátka nezapeče do ní. Na sklokeramickou desku je vhodné nádobí, které je takto označené od výrobce, obecně ale platí, že lze použít jakékoliv nádobí, lepší jsou ale například hrnce se silnějším dnem.
 

Indukční vařiče můžete zakoupit v mnoha provedeních, jednokolový pro lidi, co mají čas na vaření a nevaří často, více kolový pro běžnou domácnost, která vaří pravidelně. Před pořízením takového vařiče je nutné uvědomit si, jestli máme nádobí, které je vhodné na indukční vařič. Vařič s každým nádobím prostě nefunguje. Pro indukci je možné použít pouze nádobí, které je buď celé a nebo má alespoň dno z feromagnetického materiálu. Jak to ale zjistíme? Ve většině případů stačí přiložit ke dnu nádobí magnet. Pokud na něm bude držet, je vysoká pravděpodobnost, že bude toto nádobí vhodné pro indukci. Zvažte tedy, zda jste ochotni v případě potřeby vyměnit nádobí kvůli vařiči.

Varná indukční sklokeramická deska spojuje vysokou estetiku sklokeramiky se skvělými schopnostmi indukce, i zde je třeba ale mít na paměti, že na indukci jde použít jen některé nádobí.

Tento typ je dnes velmi moderní a také prodávaný, ale patří k těm nejdražším.
 

Trouby
 

Troubu plynovou nebo elektrickou?
Plynová trouba je levnější než elektrická, což je výhoda, bohužel ale plynová trouba mnoho jiných výhod nemá. Takováto trouba se špatně reguluje a ohřívá jídlo pouze ze spodní strany, další nevýhodou je, že jej nelze použít v bytech, kde není plyn zaveden. Oproti tomu elektrická trouba má stabilnější ohřev, je možné u ní ohřívat z vrchní nebo spodní strany, popřípadě z obou stran.